Jan Kopka – Extrémní biker

Baja Divide Mexiko 2018

13. 2. 2018

Včera jsem posnídal v Bahía de los Ángeles, naložil zásoby na 220 km a vyrazil. Západní pacifické pobřeží je surové, drsné a fučí od moře ledový vítr s vysokou vlhkostí. Těšil jsem se tedy na to východní. Na první pohled bylo přívětivější, ale hned za Bahíou se do mě opřel protivítr, že moje rychlost byla nižší než v horách a pohybovala se mezi 7 a 10 km/h. A na cestách se střídal písek, kamení a rolety. Naštěstí se trasa odklonila od pobřeží a silný vítr vystřídaly opět kopce. Východního moře jsem se dotkl ještě jednou na neskutečně romantické pláži v zátoce San Rafael, kde žije jediný obyvatel Pancho. Za úplatu jsem si u něj vychutnal pivo příznačného názvu Pacifiko.

Noc mě zastihla opět v kopcích. Za tmy během jízdy se přede mnou najednou zjevilo obrovské zvíře. Naštěstí to byla jen kráva vyděšená podstatně víc než já. Bivakuju na pískovém dnu vyschlého potoka. Vzhledem k tomu, že téměř vždy zastavuju až za tmy a za tmy opět vyrážím, ani nevím, jak místa mých noclehů vypadají. Tohle na mě ale působilo velkou energií, což nebývá vždy.

Dnešek opět klasika posledních dní, vítr a rolety nebo hluboký písek. Na ten funguje stejná technika jako na sníh, takže den trávím vypouštěním kol nebo dofukováním. Přesně v poledne přijíždím do místa s názvem El Arco. Je to pár baráčků připomínající město duchů. Jen vraky aut a ruiny domů. Nikde žádný pohyb kromě větru nesoucího pouštní prach. Projíždím asi třikrát sem tam. Podle informací to má být místo s omezenou možností doplnění jídla a vody. Nikde nic. Navíc ani nevím, kterou cestou dál. Až najednou se objevuje Mexičan a mává, ať jedu k němu. Sám od sebe přináší Colu a sušenky. Já vyndávám něco ze svých zásob a poobědvám v jeho příjemné společnosti. Ve vesnici žije prý posledních 5 obyvatel. Dává mi rady na cestu a přidává banán a jablko. Tudy El Arcem prochází hranice mezi Baja California sever a jih. Dostávám se tedy do jižní části poloostrova. Přesto ještě nejsem v půlce cesty. To snad budu už zítra.

Opět se dál prodírám hlubokým pískem. Je div, že to kolo ještě vůbec jede. Stále jen prach a písek, žádná údržba. Na zvucích, které vyluzuje, to je taky patřičně znát. Snad se nerozpadne! Poprvé přijíždím na místo plánovaného noclehu za světla. Ubytovávám se v městečku Vizcaino. K večeři si dávám na ulici s Mexičanama tacos a buritos. A pak se snažím se trochu zkulturnit a po tolika dnech vyprat oblečení. A zítra zas hurá do poušti.

Baja zpravodaj Honza Kopka

Poloha Jana Kopky na trase 13. 2. 2018

Zdroj podkladu: mapy.cz