Jan Kopka – Extrémní biker

Zdravim z polarniho kruhu,

jsem v kancelari poradatelu a z jejich pocitace pisu konecne zpravu po dojezdu. Zavod jsem dokoncil jako prvni po 17 hodinach a 17 minutach dnes (nedele 17. 2.) rano ve 2:17. V tomhle pripade 17 vypada jako stastne cislo. Nyni je to jiz 37 hodin od startu a i kdyz ja mam za sebou sprchu a vydatny spanek a poradnou porci jidla, nekteri stale jeste dojizdeji nebo dochazeji. Vsichni jsou zniceni a k smrti unaveni, a i kdyz je bivakovaci vybava povinna, nikdo z nich si nelehl ani na chvilicku, vsichni sli, jeli nebo tlacili kolo nonstop. Ti nejvetsi bojovnici jsou ale stale na trati, bojuji proti unave, fyzickemu vycerpani ale i proti limitu zavodu. Kancelar a cil zavodu konci za 3 hodiny a zavodnici jiz nebudou zapsani do vysledku – velice krute po tak obrovskem vykonu, po 40 hodinach vycerpani bez spanku. Pravidla jsou ale jasna.

Pocasi v dobe startu nebylo idealni – vysoka vlhkost, zatazeno, 0 stupnu a zacalo snezit. To zpusobi, ze po chvilce mate na sobe vse totalne propocene a pak uz jedete po celou dobu zavodu v mokrych vecech a neprijemne to chladi nebo mrzne. Na start jsem sel s taktikou spis vyckavaci a pak se rozhodovat podle vyvoje. Vetsina bikeru ale naopak cekala, co budu delat ja. Neni vzdy vyhoda prijet nekam s puncem viteze nejdrsnejsiho zavodu na svete. Navic Alex, reditel zavodu mi pred startem prozradil, ze nekteri se na me chystaji a muj skalp pro ne hodne znamena. Pritom ja jsem sem prijel hlavne kvuli sobe, kvuli ocistne kure uprostred nadherne prirody, zapomenout na problemy a uzit si to.

Hned v prvni minute po startu jsem ale vse prehodnotil i vzhledem k zacinajicimu snezeni, nasadil jsem pomerne svizne tempo a snazil se ostatnim zmizet. Melo to vice duvodu, nektere cesty budou na hranici sjizdnosti, mozna tam bude moci projet jen ten prvni a po nem uz nikdo. Navic snezeni nas mozna casem zastavi a kazdy kilometr navic je velky bonus. Kdyz budete mit treba jen 4 km navic, usetrite si i vic nez hodinu tlaceni.

Startovalo se po rece, dulezite bylo zvolit i spravny tlak v gumach a tim setrit sily. Na prvnim checkpointu po 11 km uz jsem sam, ale ostatni za mnou stale v dohledu, pak uz bylo potreba jen jim zmizet z oci, aby prestal fungovat vlci instinkt a prestali me „lovit“. Pak uz jsem nasadil svoje tempo, abych vydrzel po mnoho hodin. Cesty byly opravdu na hranici sjizdnosti, ale ja je valcoval a ti za mnou jeli v me stope s tretinovym usilim. Takze v tuhle chvili nevyhoda prvniho. A tak se stalo, ze John, ktery me stihal, se objevil asi v polovine za mnou. Nevypadal uz ale moc svezi a ja se citil stale skvele. Pokud jedete prvni, vubec nevite, jak se to za vami vyviji. Ti za vama naopak si vas muzou kontrolovat na checkpointech, jak dlouho jste pred nimi, jak dlouho jste se tam zdrzeli, zeptaji se tam, jak vypadate, zda jste unaveni a z toho se pak odviji jejich taktika. Ja se snazil na checkpointech se nezdrzovat a drzet tempo i v druhe polovine a nastesti neprisly zadne krize, coz bylo prekvapeni i pro me samotneho. Preci jenom jsem vic jak 2 roky nejel zadny zavod a me treninky na ten soucasny se pohybovaly do 4 hodin, parkrat 6,5. Bylo by ale potreba tak 8-10. Nastesti ten, kdo trochu polevil, byl John, a tak se mi darilo navysovat naskok a vydrzet az do cile.

Hlavni ale je, ze jsem si zavod uzil a myslim, ze i ostatni. Vedl opravdu nadhernymi oblastmi arktickou zasnezenou krajinou po krasnych uzkych skutrovkach mistnich lidi, sahli jsme si vsichni na dno, poznal jsem spoustu zajimavych a pratelskych lidi a opet prozil jedno male dobrodruzstvi.

Preju vsem, co jeste na trati bojuji hodne sil a vule k dokonceni, to uspokojeni v cili jim bude odmenou.

Arkticky zpravodaj Honza Kopka

PS: Nyni se vyjasnilo, je -10 a na obloze se presypa polarni zare, skoda, ze to neprislo o den driv, ale i tak to stalo za to!