Oficiální stránky závodu: Iditarod Trail Invitational, Facebook závodu
Aktuální pořadí na trase: Leader Board
Vzkazy závodníkům: Message Board
Krátká prezentace z fotek z absolvovaného závodu: Prezentace fotek
Fotogalerie
Jednoduchá prezentace k Aljašce
Film z historie ITI 2001 „A Thin White Line“
Vyšlo v médiích
reportáž – Sport Magazín
článek – VELO 5/2014
rozhovor – Mtbiker.sk
rozhovor – ČT 4 Sport
Záznam rozhovoru s Honzou Kopkou, který byl vysílán na ČT Sport v pátek 4. 4. 2014 v 16:35.
Vysílání ve Víkendovém guláši Petra Šimáčka z 6. 4. 2014
Nedělní Víkendový guláš Petra Šimáčka přinesl telefonický hovor přímo od Honzy, kde byly shrnuty zážitky z Iditarodu.
V 7:20 ráno se dostal ročník závodu Iditarod Trail Invitational 2014 do svého závěru, protože přivítal v cíli poslední závodnici Shawn McTaggartovou, která protnula cílovou pásku v Nome. Úžasný rok! Gratulujeme všem, kteří dokončili závod Iditarod z McGrath do Nome. Všem ostatním děkujeme za to, že jste se k nám připojili.
Iditarod je náročný po všech stránkách, fyzicky, psychicky, materiálně i finančně. A je hodně lidi, kteří mi pomáhají.
Za podporu bych chtěl poděkovat své rodině, že snáší tyhle moje dobrodružné výlety. Je vždy těžší sedět doma a čekat, než být v centru dění a moci události ovlivnit.
6. 3. 2014 Shaktoolik
Ještě večer se domlouváme, v kolik budeme vstávat. Měli bychom brzo, ale zas na druhou stranu to bude těžký a aspoň trochu bychom se měli vyspat. Zaléháme ve dvě, vstáváme před sedmou. Opět vaříme, balíme a snažíme se psychicky připravit na to, co nás čeká. Ve chvíli, kdy někdo otevře dveře školy, ozve se hrozný hukot větru. Někdy musí pomoci ostatní hlavní dveře opět zavřít. To, co se venku děje, je děsivý. Ráno k nám do místnosti přichází i člověk, kterého jsem v noci vzbudil. Je to Todd a je tu jen na dva dny na inspekci prvoročních učitelů. Přeje nám hodně štěstí a přináší naloženého lososa, že proteiny budeme potřebovat. Chvíli povídáme s dětmi, jsou zvědavé a řádí. Na rozdíl od nás je nijak neznepokojuje to, co se venku děje. Jedna věc je, že nemusí přes Beringovo moře a druhá, že tohle je tu v Shaktooliku běžné počasí. Vesnička je na velice uzounkém proužku země zasahujícím dvacet kilometrů do moře a močálů. Není ničím chráněna a je bičována větry, ať jdou z jakéhokoli směru. Pravděpodobně tu ale fučí stále krutý severní vítr. Před sedmi lety to bylo stejné. Bál jsem se toho a nějak jsem se vnitřně uklidňoval, že to třeba letos nebude tak hrozný. Je to ale stejný jako před tím. Místní nás uklidňujou, že to bývá horší. Předpověď slibuje na odpoledne lehké uklidnění větru.
Bill a já jsme se dnes večer v Anchorage účastnili shromáždění dobrovolníků Iditarodu. Od pátka jsme na naší čtvrté cestě do velkého města. Na závodníky tak dohlíží Joanna ve White Mountain a Nils Hahn v Nome, kteří posílají aktualizace na Facebook včetně fotek a zpráv o závodnících, kde se zrovna nacházejí. Díky vám všem, skvělí dobrovolníci!
Po celodenní a celonoční šichtě a zalehnutí až po 9. ráno vstáváme v Ruby před 14:00. Balíčky z pošty jsou už připravený, oběd taky. Jíme, nabalujeme kola. Z balíčků použijeme zas jen zlomek, ostatní necháváme tady. Majitelka nám na oplátku dává každýmu pomeranč. To je tady uprostřed zmrzlý Aljašky velká deviza. Ještě volá svýmu bratranci do další vesnice Galena, že tam přijedeme asi kolem půlnoci, ať nás ubytuje. Že prý jen vyjedeme z Yukonu na břeh k modrýmu baráku, jsou u něj 2 skútry a bílej pick up. „To nemůžete minout. A nebo vyjeďte z Yukonu hned u prvních baráků a jeďte po břehu po dobrý cestě do starý vesnice. Je 4 míle (cca 6,5 km) od nový. Pojede se vám líp.“ Děkujeme a vyrážíme.
V McGrathu jsme se s Pavlem zdrželi plánovaně přesně den – od rána do rána. Nešlo až tak moc o odpočinek, ale o doplnění jídla, údržbu kola, trošku mě vyděsili dva defekty předního kola, tak sundávám a pečlivě prohlížím plášť. Paní domací Tracy nám vyprala věci a hlavně jsme furt jedli, co jsme zanedbali na trase a i na několik dnů dopředu. Když jsem po pár hodinovým spánku po dojezdu vstával, nemohl jsem polknout. Zhrozil jsem se, že pro mě závod končí. Tracy mi moc neradila jít k doktorovi, zaplatíš za to pár set dolarů. Nakonec zvolila malou lest a doktorovi sama volá, že tady má závodníka s problémama a že nejde o vyšetření, chtěl by se jen ujistit, že může pokračovat. Doktor byl ochotně během chvilky tady, byl fajn a nic za to nechtěl. Dýchací cesty nebyly úplně v pořádku, ale nemělo by to být nic vážnýho. „Kdyby nastal problém, zůstaň hned v nejbližší vesnici. Za jak dlouho budeš odtud v další?“ „Když budou dobrý podmínky, tak za 3-4 dny, když špatný, tak třeba za týden.“ Doktorovi se trochu udělaly vrásky na čele. „No uvidíš sám!“
John Logar nám volal ze Shaktoolik. Dorazil minulou noc. Je na tom dobře a plánuje ujet 14 mil do dalšího srubu a pak udělat dalších 50 mil přes zmrzlý záliv Norton Bay až do Koyuku.
Pro tuto oblast stále platí varování před zimní bouří a bude platit až do pátku, zároveň může připadnout několik centimetrů nového sněhu, vítr bude foukat rychlostí 10-20 mil/h. Donald Kane byl v Shaktoolik, ale nikdo ho neviděl, pouze jeho stopy. Tim, Loreen a Beat mohli být blízko Unalakleet, ve srubu Old Women, asi před 13 hodinami.
Zdravím s další zprávou nyní již z Anchorage.
Včera jsme se s Pavlem přesouvali z Nome do Anchorage. Polední let se změnil v pozdní odpolední. Letadlo – menši Boeing pravděpodobně 737, co jsme s ním měli odletět, kroužil nad Nome a vzhledem k počasí a dost větrným podmínkám nedokázal přistát. Po několika hodinách kroužení mu začalo docházet palivo, a tak musel najít jiné nejbližší místo k přistání, což v těchhle končinách není tak jednoduché. V tomto místě ale neměla letecká společnost kontrakt na pohonné hmoty, a tak se kvůli administrativě protáhl opětovný vzlet. Později odpoledne se počasí trochu uklidnilo a Boeing konečně přistál. Cesta zpět proběhla bez problémů.
Ausilia a Sebastiano skončili pod cílovým obloukem v 8:25 (upraveno pro letní čes) s celkovým časem 16d 6h 25m. Nový celkový rekord žen v závodě na 1000 mil a celkové 9. místo. Gratulujeme! Dala jsem video z jejich příjezdu na facebook. Podle předpovědi bude znesnadnění cesta ostatním závodníkům na trase John, Donald Tim, Loreen, Beat a Shawn. Zejména v oblastech okolo Norton Bay by mohlo dnes a zítra přibýt významné množství sněhu.
Kathi M.
Zdravím v dalekém Česku,
chtěl jsem se vrátit k našemu závodu. Ale musím ještě předsunout další aktuality přímo z Nome.
Závěr dojezdu psích spřežení byl opravdu dramatický. Dojezd prvního závodníka byl očekáván kolem půlnoci z 10. na 11. března a vypadalo to poměrně jednoznačně. Asi 300 km před cílem na Beringově moři dojel poměrně rychle čtyřnásobný šampion Iditarodu Jeff King vedoucí závodnici Aliy Zirkle, přehnal se přes ni a v jejich předposledním checkpointu ve White Mountain měl téměř hodinu náskok. Nikdo už nepochyboval, že za 6-8 hodin bude opět jako první projíždět uprostřed noci pod vítězným obloukem. V Nome to už žilo – bary byly plné a všude adrenalinová nálada. V Polaris baru dokonce probíhala soutěž o nejhezčí mužský zadek a nabíralo to na divokosti. Vzhledem k tomu, že jsme se s Pavlem do soutěže nepřihlásili, český zadek nevyhrál.
Máme další aktualizace stavu od závodníků. Tim a Loreen Hewittovi vyrazili z Nulata v 18:30 místního času, Shawn McTaggart je v Ruby od 14:30. Musí si ledovat holeně, protože ji kvůli tvrdým cestám letos opravdu hodně bolí. Ausilia a Sebastiano jsou na checkpointu v Elim a plánují si odpočinout a vyrazit do White Mountain až v 1:00 ráno. Bob, Andy a RJ dnes směřují do White Mountain. Do Nome dorazí někdy zítra večer. Neslyšela jsem o žádných dalších detailních informacích z jejich cesty.
Kathi M.
Omlouvám se za zpoždění. V cíli v Nome jsem už druhý den, ale nedařilo se mi navázat spojení. Školy, které jsem chtěl využít, mají kvůli Iditarodu psích spřežení prázdniny a jsou zavřené. Místní knihovna, kde jsem teď, měla v neděli také zavřeno. Snad mě tu teď chvíli nechají a nevyhodí moc brzo.
Městečko Nome žije přípravami na příjezd prvních musherů nejvěhlasnějšího závodu psích spřežení světa napříč Aljaškou. Jedou po stejné trase, kterou jsme absolvovali my. Za celou historii závodu se podařilo pouze 3 účastníkům přijet před závodem psích spřežení.
Pavel Richtr dokončil závod v Nome na čtvrtém místě s časem 12d 21h 34m a jeho krajan Jan Kopka dojel v sobotu na pátém místě s časem 13d 5h 40m. Toto je Janovo druhé dokončení závodu do Nome – absolvoval obě trasy, jižní i severní. V roce 2007 závod do Nome vyhrál s časem 23d 2h 42m. Tehdy závod na 1000 mil dokončili pouze dva bikeři.Všech pět závodníků, kteří závod dokončili, prolomilo rekord 15d 1h 15m. Ten byl stanoven v roce 2000 závodníkem Mikem Curiakem.
5. biker Jan Kopka dorazil pod cílový oblouk v Nome v sobotu 8. 3. 2014 v 20:40 aljašského času (neděle 9. 3. 2014 6:40 SEC), s celkovým časem 13 dnů 5 hodin 40 minut. Rovněž prolomil rekord 15 dnů. GRATULUJEME!!!
Samozřejmě závod Iditarod pokračuje a to závodem musherů se psími spřeženími. I to je velice zajímavé, proto očekávejte aktuality i nadále. Podle poslední informací se první musheři dostanou do cíle možná už zítra.
Čekáme, že nám Honza napíše delší zprávu s poznatky a dojmy ze závodu. Snad budou i fotky, takže je stále na co se těšit.
Mezi Koyukem a Elim se oba čeští bikeři rozdělili. Jan Kopka projel dalšími dvěma checkpointy – Elim a White Mountain – na krásném 5. místě, na poslední část trasy se vydal 8. 3. v 8:55 (18:55 SEČ). Do cíle v Nome mu chybí posledních 80 mil / 130 km.
Do White Mountain dorazil Honza v jednu hodinu v noci – právě včas na čerstvý melasový chléb, koláč a žebra z karibu. Těsně před odjezdem se vyfotil s celou rodinou a malý Liam mu řekl, aby zase přijel. Venku ještě zapózoval s hlavou karibu, kterého měl k večeři, a v 8:55 se vydal na poslední část cesty.
Britský cyklista Aidan harding si na svém jednorychlostním kole dojel pro svůj druhý finiš v Nome v čase 11 dní 4 hodiny 15 minut a patří mu druhé místo. Aidan také překonal celkový rekord 15 dní a drží nejrychlejší čas do Nome na jednorychlostním kole. Dnes večer přijel Phil Hofstetter do svého rodného města Nome v čase 12 dnů 6 hodin. Tohle je i Philův druhý finiš, v roce 2010 závod na 1000 mil vyhrál. Gratulujeme oběma!
Čeští bikeři Jan Kopka a Pavel Richtr přijeli dnes o aljašské půlnoci do Koyuku (v 10:00 SEČ). Pavel se chtěl hned dělit o své zkušenosti na trase, které vyprávěl organizátorům po telefonu. Zdá se, že tohle byl jeden z psychicky nejtěžších a nejnáročnějších částí. Cesta tam není dobře značena a není jasné, kudy vede, a do toho ještě silný protivítr. Vedoucí trojice závodníků se zde také potýkala s velmi silným větrem. Na úseku více než 50 mil přes zamrzlý oceán se není kam schovat. To může kdekoho odradit jet napříč, navíc sám! Výborně chlapy! Těšíme se na vaše zítřejší hlášení z Elim.
Šestnáct nomeských závodníků je stále na trati mezi McGrathem a Nome, z toho 10 cyklistů a 6 běžců včetně Tima Hewitta, který do Nome finišoval už sedmkrát. Toho je jeho osmá pouť do Nome.
Jelikož se Honzovi stále nedaří zaslat aktuální fotky z míst, kudy právě s Pavlem Richterem projíždí, můžete se podívat na fotky ostatních závodníků na trase Iditarod Trail Invitational. Doufejme, že se Honzovi podaří co nejdříve poslat vlastní fotky, abychom viděli Aljašku jeho očima.
Dnes v 10:05 SEC (00:05 aljašského času) dorazil Jan Kopka na checkpoint v Shaktoolik. S Pavlem Richtrem se na chvíli rozdělili (dle Pavlova zveřejněného příspěvku, aby se fanoušci u počítačů nenudili). Dále prý budou v závodě pokračovat zase společně. Podle informací na Aljašce fouká silný protivítr, což jim v kombinaci s ledem znesnadňuje cestu. A vítr od rychlosti 10 – 25 m/s bude foukat i nadále.
Průběžně jsou na stále na 4. – 5. místě a do dalšího checkpointu Koyuk jim zbývá 58 mil / 93 km. Do cíle v Nome jim chybí už jen 229 mil / 369 km. Čekají je ještě tři checkpointy – Koyuk, Elim a White Mountain.
Britský jezdec na singlespeedu Aidan Harding je na druhém místě a opustil Elim dnes ráno. Do White Mountain, 77 mil / 124 km od Nome, by měl dorazit dnes večer. Měl by závod dokončit o den později než Jeff, což je stále úžasný čas, zejména na singlespeedu, kde máte k dispozici jen jednu rychlost.
Tři bikeři jedou podél pobřeží a dalších osm po řece Yukon, ostatní nomeští závodníci jsou na cestě do Ruby. Jestli Jeff Oatley udrží své současné tempo, nastaví nový rekord do Nome v čase něco málo přes 10 dní, což je neuvěřitelné! Nyní je na cestě do posledního checkpointu White Mountain (CP 16), odkud mu zbývá už jen 77 mil / 124 km do cíle v Nome, kam by mohl dorazit zítra.
V odlehlých částech Aljašky, jako je Nulato, funguje internetové spojení se světem velmi špatně. Honza Kopka se pokoušel sepsat e-mail z místní školy, ale při odesílání vždy spadl internet. Takže od něho nemáme ani zprávu, natož pak jakékoli fotky.
Jan Kopka telefonoval z 10. checkpointu Nulato, na který přijel s Pavlem Richtrem 3. března večer ve 22 hodin a odjeli hned ráno v 9:30. Fyzicky jsou na tom dobře a navzájem si poskytují psychickou podporu. Počasí jim ale moc nepřeje. Do Ruby bylo sice nádherně, ale na Yukonu se zatáhlo a napadlo trochu sněhu. Přes den naměřili −10 a v noci padá teplota k −20 °C. Díky novému sněhu je ale povrch měkký a oni postupují pomalu.
Teď je čeká 85 km po Yukonu do dalšího checkpointu Kaltag. Když to půjde dobře, mohli by tam být za 10 až 11 hodin. Tam opustí řeku Yukon a přes pevninu se vydají k pobřeží. Za Kaltagem už by se jim mělo jet lépe, cesta bude tvrdá.
Bikeři Jeff Oatley a Aidan Harding vyjeli odpoledne z Shaktoolik. Před nimi je 50 až 70 mil přes Norton Sound. Vzhledem k tomu, že moře ještě během dvou týdnů nestihlo dostatečně zamrznout, může se stát, že letošek bude dalším rokem, kdy se do Koyuku pojede spíš okolo zálivu, než klasickou přímou cestou. Jeff a Aidan jsou 8. den od startu asi o 200 mil napřed. Oba mají možnost stanovit nový cyklistický rekord v závodu do Nome.
Včera ve 21:30 SEČ volal organizátorům Pavel Richtr, že jsou s Honzou Kopkou na checkpointu Galena, kam přijeli 3. 3. 2014 ve 3 hodiny v noci (aljašského času). Hned po telefonátu se vydali na další cestu. Pavel také řekl, že tam napadl asi centimetr nového sněhu, takže cesta po řece Yukon byla měkká a pomalá.
Průběžně jsou na 4. – 5. místě a do dalšího checkpointu Nulato musí urazit 52 mil / 84 km. Od startu už ujeli téměř 1000 km za 8 dní.
Vedoucí biker v závodě do Nome, Jeff Oatley, dorazil dnes večer v 19 hodin na checkpoint v Unalakleet. Stíhají ho Brit Aidan Harding a Nomeský biker Phil Hofstetter, kteří dnes odpoledne opustili Kaltag.
Čeští bikeři Jan Kopka a Pavel Richtr opouštěli Ruby, když tam přijel Bob Ostrom, biker z Anchorage. Italská dvojice Austlia Vistarini a Sebastiano Favaro našla svůj balíček roztrhaný vlky. (Tuto informaci mám od tvůrce filmu „The Frozen Endurance“, který dnes také přijel do Ruby.)
Jan Kopka se telefonicky ohlásil z osmého checkpointu v Ruby, kam s Pavlem dorazili 2. 3. v 6:00. Další 3 hodiny bloudili po Ruby, než sehnali někoho, kdo jim otevře školu.
Oba jsou v pořádku a v dobré kondici. Posledních 200 km jeli nonstop 24 hodin – občas jeli, občas tlačili. V noci bývá velká zima a Honza bojuje se starými omrzlinami v obličeji, které se v takových mrazech zase ozývají. Proto se i nadále budou snažit dostat se na noc někam do tepla, kde se pořádně vyspí a připraví na další cestu.
Podle organizátorů a jejich tabulky příjezdů/odjezdů odjížděli z Ruby 2. 3. ve 12:40 a předhonili tak původně čtvrtého závodníka Boba Ostroma z Aljašky, který loni vyhrál.
Jeff Oatley je v čele závodu do Nome a drží rekordní tempo. V noci projel checkpointem v Kaltagu, kde opustil řeku Yukon a zamířil k pobřeží. Následuje ho britský biker Aidan Harding, který ráno kolem 9:40 volal z Kaltaga. Jeff i Aidan by mohli dorazit do Nome ve 12 nebo 13 dnech, možná dokonce 11. den. Na pobřeží není těměř žádný sníh. Mořský led není v některých místech dostatečně silný, a proto trasa více sleduje pobřežní linii nebo vede přes pevninu. To znamená, že tento rok může být trasa teoreticky delší.
Čeští jezdci Pavel Richtr a Jan Kopka se ohlásili z Ruby dnes ráno ve 4:30.
Aidan Harding, Jeff Oatley a Phil Hofstetter přijeli dnes do Ruby. V závodě do Nome probíhá opravdu těsný souboj s šancí překonat 14 let starý rekord 15 dní 1 hodina a 15 minut, který stanovil Mike Curiak z Colorada při prvním závodě do Nome v roce 2000. Tímto tempem může kdokoli z nich urazit 1000 mil z Knik do Nome pod 12-13 dní. Za pět dní urazili 535 mil / 860 km. To je víc než půlka cesty. Mohlo by být zajímavé sledovat jejich režim jízdy – kdy jedou a kdy odpočívají. Nejsem si jistá, jestli jsme někdy v minulosti měli takhle těsný závod do Nome.
Z cíle krátké trasy v McGrathu odjel Honza Kopka společně s Pavlem Richtrem 28. února v 8 hodin ráno stále na 5. – 6. místě. Na čtvrtého Boba Ostroma ztrácí pouze čtyři hodiny. Další dva závodníci vyrazili 17 hodin po Honzovi s Pavlem. Nyní je čeká nejdelší úsek bez checkpointu, do Ruby je to 213 mil / 343 km.
Ahoj, zdravím z McGrathu. Přijeli jsme sem s Pavlem včera po druhé hodině ráno. Během dne jsme se dali dohromady a stejně tak naše věci a teď kolem sedmé ráno vyrazíme na další cestu. S Pavlem jedeme vlastně od začátku, i když jsme to neplánovali. Na startu jsme si jen popřáli šťastnou cestu. Pak se ale ukázalo, že naše tempo je podobné a stejně tak vzdálenosti, které chcem ujet.
Jan Kopka dorazil do cíle krátké trasy v McGrathu 27. 2. 2014 ve 2:35 (12:35 SEČ) společně s Pavlem Richtrem na 5. a 6. místě. Vzdálenost 563 km od startu zvládli za 3 dny 12 hodin 35 minut. Po jednodenním odpočinku budou pokračovat dál. Do cíle v Nome jim zbývá 1160 km.
Poslední úsek trasy před McGrathem byl pokryt jen tenkou vrstvou sněhu, ze které vyčnívaly kameny. Díky otevřenému prostoru zde hodně foukal vítr a místy zavál cestu. Teploty se drží jen těsně pod nulou. Výhled na další dny není příznivý, má být i nad nulou a může pršet nebo i sněžit.
Minulou noc a dnes v časných ranních hodinách dorazili do McGrathu další bikeři. Někteří z nich budou brzy zase pokračovat do Nome. Na trase přetrvává teplé počasí s deštěm a teplotami nad bodem mrazu. Teploty v Ancorage zůstávají vysoké, v údolí Mat-Su cestou do Rainy Pass Lodge a Rohnu bylo včera 7 °C. Mluvila jsem s kanadským bikerem RJ Saurem, který je nyní v McGrathu, a říkal, že tam bylo dnes ráno −12 °C. RJ, Frank Janssens a Alan plánovali odjet zítra. Bob Ostrom, cyklista z Anchorage a loňský vítěz závodu do Nome, vyrazil na trať dnes brzy ráno.
Závodníci dorazili do McGrathu. Dnes projížděli přes Nikolai, Rainy Pass Lodge a Winterlake Lodge. 13 cyklistů zajelo pod tři dny do cíle závodu na 350 mil.
Nováčci Todd McFadden a Charly Tri jsou na 4. a 5. místě. Peter Basinger dokončil na 6. místě. Kanaďan Francis Lambert skončil na 7. místě, Eric Peterson z Minnesoty na 8. místě. Francis i Eric jsou oba nováčci na letošním Iditarodu. Tito všichni dokončili závod do tří dnů. Gratulace všem!
Zprávy o času průjezdu přes 5. checkpoint Rohn stále nejsou (zřejmě kvůli odlehlosti místa). Jan Kopka podle informací dorazil na 6. checkpoint Nikolai, který je vzdálen od startu 342 mi. / 550 km. Příjezd má zaznamenán 26. 2. v 15:30 a odjezd tentýž den v 17:40 aljašského času. Stále jede s Pavlem Richtrem a dělí se s ním o 5. a 6. místo. Jejich příjezd na CP 7 v McGrathu je podle jejich rychlosti očekáván dnes zřejmě v poledne (2:00 aljašského času).
Získávání informací z checkpointů na druhé straně Aljašky je nepravidelné, jelikož je tam nestabilní signál a hovory přes satelitní telefon často padají. Rohn se nachází na samotě mezi skalnatými vrcholky, které blokují signál ze satelitu. Kontrolní stanoviště v Rohn (212. mi. / 341. km) zajišťují Rob Kehrer a Kevin Robbins, kteří nás informují právě přes satelitní telefon. Jejich prioritou je ale nakrmení závodníků, připravení horké vody a ujištění se, že je o závodníky postaráno. Až když jim zbyde čas, aktualizují informace o průjezdech.
Jan Kopka strávil noc na 4. checkpointu Puntilla (Rainy Pass Lodge), který je vzdálen od startu 167 mi. / 269 km, a je tedy v polovině krátké trasy závodu. Příjezd má zaznamenán 24. 2. ve 23:30 a odjezd 25. 2. v 8:40 aljašského času. Stále jede společně s Pavlem Richtrem a jsou průběžně na 5. a 6. místě v závodě do Nome. Nyní mají před sebou obávaný průsmyk Rainy Pass, za kterým je čeká pátý checkpoint Rohn (212. mi. / 341. km).
Právě přišla zpráva, že Jan Kopka i Pavel Richtr přijeli a už i odjeli z pátého checkpointu Rohn. Přesné časy zatím neznáme.
Report z checkpointů od Kathi Merchant:
Závod začal kouzelně. Jasné slunečné nebe, tvrdý podklad na trase, hvězdné noci. Bikeři se hromadí na prvním checkpointu po rychlé jízdě po řece Yentna. Pět bikerů Tim Berntson, Kevin Breitenbach a Alec Petro v čele jsou následování šestinásobným vítězem ITI Petem Basingerem, který se je snaží snaží stíhat stejně jako nováček Francis Lambert z Kanady. Rádi by byli v Rohnu dnes večer. Já pouze vím, že přijeli a zase odjeli. Nemáme přesné časy.
Vysílání ve Víkendovém guláši Petra Šimáčka z 25. 2. 2014
V dnešním Víkendovém guláši se řeší Honzova příprava na samotný závod a také obavy z počasí, které může celý Iditarod dost zkomplikovat.
Honza Kopka dojel na třetí checkpoint Finger Lake (132. mi. / 213. km) v pondělí 24. 2. 2014 v 13:22:00 místního času (23:22:00 SEC). Stále jede s Pavlem Richtrem a dělí se s ním o 4. a 5. místo v závodě do Nome. Od čtvrtého checkpointu v Rainy Pass je dělí 35 mil / 54 km.
Jan Kopka dojel na druhý checkpoint Skwentna (92. mi. / 148. km) po 11 hodinách a 18 minutách od startu. Stále jede společně s Pavlem Richtrem a dělí se o 5. a 6. místo v závodě do Nome. Dalších 11 bikerů před nimi míří do McGratu. Od třetího checkpointu Finger Lake (Winterlake Lodge) je dělí 40 mil / 64 km.
Podle posledních informací od pořadatelů dorazil Honza Kopka po 5 hodinách a 47 minutách do prvního checkpointu Yentna (59. míle / 95. km). Zdržel se tam 42 minut a odjel společně s Pavlem Richtrem. Před nimi je 9 závodníků s cílem McGrath (krátká trasa – 342 mil) a 4 závodníci mířící stejně jako oni do Nome (dlouhá trasa – 1060 mil).
Aktuální pořadí na trase: Leader Board
Oficiální stránky závodu Iditarod Trail Invitational
Je pozdní večer před startem. Kolo je dobalený a opět těžší, než bych si přál. Naložený váží asi 35 kilo. Plno borců dokázalo dostat váhu pod 30 kilogramů a myslím, že největší rychlíci končící v krátkém cíli v McGrathu se budou pohybovat mezi 20 a 25 kily. Je to vždy vnitřní boj, kde si stanovit limit „přežití“ – být co nejlehčí a přitom mít vše, ať se stane, co se stane. Jedu asi trochu víc na jistotu. Ale jet na jistotu je taky zavádějící. Pokud to přeženete a pojedete na jistotu až moc, budete přeložení, jízda vás bude vysilovat a mezi vesnicemi strávíte až moc času. Tím déle se vystavujete nebezpečí a tím spíš se vám může změnit počasí a zůstanete uvěznění někde v divočině.
V pondělí a v úterý probíhala intenzivní příprava balíčků a následné odeslání na posty do indiánských a eskymáckých vesniček po trase.
Běhání po obchodech a zajišťování všeho potřebného od jídla přes baterie, náhradní věci na oblečení i kolo, až po ohřívací sáčky není úplně záživná. Všechny balíčky musí být připraveny tak, abyste se vždy ve vesnici dokázali dát opět do pořádku i v případě, že tam dorazíte na doraz vyčerpaní, a zároveň doplnili vše potřebné na další cestu. Nikdy ale neodhadnete, jak dlouho budete trávit mezi vesnicemi. Může to být den dva, ale také týden, pokud někde nezůstanete viset úplně. Vše závisí na počasí a stavu cesty-necesty.
Vysílání ve Víkendovém guláši Rádia Beat z 1. 2. 2014
Další zpráva ve Víkendovém guláši z 15. 2. 2014
Cesta v pátek 14. 2. proběhla bez komplikací a přesně na čas, po 24 hodinách jsme vystupovali na Aljašce z letadla. Dokonce doletělo i kolo a všechna zavazadla, a tak jsme hned v sobotu předali balíčky, které organizátoři v předstihu dopraví bus-letadlem do pustých prostor na trase. Pokud je neroztrhají veverky a nesežerou vlci, budem si moci doplnit potraviny a hlavně baterie do čelovek a GPSek.
Z Aljašky přichází neuspokojivé zprávy. Díky předchozímu teplému počasí i dešti a následným mrazům je hned od startu asi 100km úsek po hladkém ledě, kde se dá udržet těžce na kolech i na nohách. Další a horší komplikace je v největších horách severní Ameriky Alaska Range.
Začátkem tohoto týdne proběhly první konečně trochu zimní tréninky, kdy mráz se i přes den držel kolem −5 °C a lehce také nasněžilo. Navíc svítilo sluníčko, tak to zavánělo idylou. V takovém počasí to vždy lépe odsýpá a člověk trénuje s daleko větší chutí a mnoho hodin v sedle ani nevnímá. Dnes to vypadá, že to byly do odjezdu na Aljašku moje jediné mrazivé dny, neboť dnes teplota opět vyskočila nad nulu a další dny bude šplhat nahoru ještě více. Jedinou studenou vlnu, která zasáhla tuto zimu Českou republiku jsem nebyl schopen využít, neboť jsem se potýkal se zánětem průdušek. Na aklimatizaci na skutečné aljašské mrazy budu mít tedy asi jen týden před samotným startem. Bude to opravdu velice krátká doba. Vím to z mých předchozích účastí a to u nás tenkrát probíhaly poměrně mrazivé zimy. Letos se moje tělo vůbec neposunulo pod nulu. Nedá se nic dělat, musím přijmout to, co je. Ten, kdo poroučí, je stále příroda. A to je vlastně nakonec dobře.
Naposledy jsme zjišťovali, jak probíhá příprava na začátku ledna. Start se kvapem blíží, je něco nového?
No, vlastně jo. Tak, jak jsem si pochvaloval, že všechno běží hodně dobře, tak se to zaseklo. Z prvního campu na sněžných kolech, které pravidelně organizuji, jsem si přivezl docela těžký infekční zánět průdušek. Campy jsou vždycky problém, přijíždí sem lidi, kteří jsou občas napůl nebo někdy i úplně nemocní. Je pak jednoduchý od nich za tu dobu něco chytit, zvlášť, když jste v těžkým tréninku a organismus bývá vysílený. I teploty nad nulou nahrávali nemocem. Nasadili mi antibiotika, pak druhý, třetí už se báli, dobrý to ale stále nebylo. Teprve v těchhle dnech to vypadá, že to snad odeznělo a začínám opět trénovat. Musím ale pomalu.
Report z trasy z dnešního dne od závodníka Tima Bernstona:
„Včera jsem projel z bodu Mac do Luce’s. Všechna přelití vody jsou zamrzlá. Jízda je rychlá, ale místy trochu hrbolatá. Pneumatiky s hroty byly v pohodě. Teploty −20 až −4 °C. Krásný den!“
Díky Time!
Oficiální stránky závodu Iditarod Trail Invitational
Start nejdrsnějšího závodu planety Iditarod Trail Invitational, který se jede 1 800 km přes pustou Aljašku v třeskutých mrazech −40 až −50 °C se blíží. V závodě je každý i několik týdnů sám bez jakékoli podpory a spojení s kýmkoli jiným.
Kanadský filmař RJ Sauer natočil film „A Thin White Line“ (Tenká bílá linie) o závodu Iditarod Trail Invitational 2001, který nyní můžete zhlédnout online na Vimeo.
Oficiální stránky závodu Iditarod Trail Invitational
