Zimní tretry
Obecně při jízdě na kole jsou dole nohy méně prokrvovány. Při zimním bikování je díky tomu jedním z nejkritičtější problémů promrzání nohou. Tento problém vám může výrazně zkrátit zimní vyjížďky a připravit vás o skvělé zážitky.
Při svých startech na Aljašce jsem úspěšně používal zimní tretry Lake, které nejsou nyní na našem trhu dostupné.
Časem jsem začal spolupracovat se značkou SIDI, jejíchž zimní boty se velice osvědčili jak v tuzemských podmínkách, tak při expedicích v Laponsku za polárním kruhem. I přes zdánlivou lehkost obuv díky použitým materiálům odolává a funguje i ve značných mrazech a v kombinaci s návlekem zvládla v pohodě i -30°C. Za několik let spolupráce tretry na sobě měly desítky lidí během sněžných campů a arktických expedic a dodnes nedošlo na žádnou stížnost ohledně tepelného komfortu nebo že by bota neseděla a tlačila.
 |
 |
| DIABLO GORE |
Důležitá poznámka: Aby zimní tretry fungovaly opravdu dobře, používám boty o dvě až tři čísla větší a do nich dvoje ponožky. Jako první vrstvu funkční slabé ponožky, které nehřejí ale odvádí pot a udržují nohu suchou. To je velice důležité, neboť vlhko vám odčerpává teplo a nohy začnou dříve nebo později promrzat. Jako druhou vrstvu používám hřejivé ponožky ne příliš tlusté. Díky větší velikosti tretry není noha v botě stísněná a vrstva vzduchu působí jako izolační vrstva. V tretrách jsem pak schopný bikovat bez návleku do teplot mezi -15 a -20°C. Při tréninku na silnici noha promrzá dříve již okolo -10°C a to díky vyšší dosahované rychlosti a většinou nižší intenzitě šlapání a tím menšího prokrvování. Hranice ale vždy závisí na osobních dispozicích jedince. Tyto hranice lze ale ještě posunout použitím vhodných návleků. Na Aljašce bývá tretra skryta v brutálních vatovaných návlecích, které umožní bikovat i v teplotách pod -40°C.
Honza Kopka