Partneři 2018

Partneři 2018

Partneři 2011

  • 21_bernard
  • 27_isoma
  • 31_duratec
  • 31_sirjoseph
  • 32_garmin
  • 33_Crankbrothers
  • 34_thermarest
  • 35_petzl
  • 35_Wtb

Facebook

Facebook profil

Baja Divide Mexiko 2018

Nocleh v prérii kousek za městečkem Santa Anita. Ranče jsou asi nedaleko, neboť celou noc mi nějaká toulající se pouštní kráva nebo krávy chodí okolo a cinkají a lámou větve keříků. Je mi to ale jedno. Stejně spím jak zabitý. Ráno vstávám jako obvykle s rozedněním. Nastává můj poslední den na Baja Divide Trail a zbývá přejet poslední výrazné hory Sierra de la Laguna. Cesty jsou nějak přátelštější než doposud, poměrně pevný povrch dokonce s minimem šutrů i rolet. Šplhám přes nižší pas a pak do výrazně vyššího, odkud se mi otevírá pohled na západní pobřeží Baji a Tichý oceán. Stojím ve svém posledním průsmyku a je mi to najednou líto. Je to tak vždycky. Trasa byla nekonečná a nesmírně těžká, plná nekomfortu a utrpení, ale taky nadšení, krásy, endorfinů a adrenalinu. Prožíval jsem tam osamění, ale i sounáležitost lidí, co tam někde daleko od civilizace žili. Teď to všechno pomalu končí. Na pobřeží je ale ještě 50 km. Těžkých 50 km. Tahle trasa nedává nic zadarmo. Sjezd z hor dolů do údolí, několik brodů a podle mapy jsem už v zelené barvě, v nížině. Ale tady na Baje není nikde nížina a nebo aspoň ne rovina. Cesta padá prudkými sjezdíky do roklinek a zas prudkými výjezdy nahoru, vede širokými písčitými řečišti nyní vyschlých řek. Ještě to bolí, než se konečně dostávám do Todos Santos, městečka, kde opustím trasu. Ta vede posledních 100 km už na sever zpět do La Paz částečně stejně jen opačně, jak jsem před třemi dny odjížděl. A tam končí, poněvadž odtamtud většina lidí pak odlétá.

Ještě večer navštěvuju Hotel California, který nějak možná souvisí se stejnojmenným hitem od skupiny Eagles. Letos je to vlastně poslední možnost zažít hotel pod tímto názvem. Nevím, o co jde, ale nějak se vzájemně se skupinou soudí a od příštího roku se bude muset přejmenovat. Večer si dávám tortilas a pivo v pouličním stánku s jedním párem z Colorada. Pak nocleh na pláži u Pacifiku. To západní pobřeží je daleko drsnější. Oceán je něco jiného než Cortézovo moře na východě. Jsou to sice stejné vody, ale na východě je to jen obrovský záliv mezi poloostrovem a pevninou a je daleko klidnější a teplejší. Oceán dělá v noci strašný hluk jak bouře a fouká z něj poměrně studený vítr. Mně to ale nevadí, spím opět tvrdě, dokonce 10 hodin. Celou dobu vstávám bez budíku ještě za tmy před rozedněním celých 23 dní, co jsem na trase. Teď jakoby organismus věděl, že už není kam spěchat a povolil si více odpočinku než dosud.

Ráno projíždím městečko. Je nádherné, ale s Mexikem nemá nic společnýho. Je vybudovaný pro bohatý turisty. A taky je plné snobských turistů a obchodů s nabubřelými majiteli. Přijel jsem sem dost zaprášený z pouště a někteří tady mi dávají najevo, že sem nepatřím. Je vidět ten kontrast mezi „čistými“ lidmi z poušti a hor žijící daleko od všech, kteří vám nabídnou pomoc, i když o ni nežádáte a pozvou vás k jejich stolu. Tady pokud necinkáte penězi, nic neznamenáte. Jsem z toho nějaký zklamaný. Už mimo turistické centrum zastavuju v jednom bárku a ptám se na kafe. Majitel Amík John a majitel starého legendárního hipízáckýho volkswagna se omlouvá, že dobrý kafe mají o kousek dál. Chci odjet, ale zastaví mě: „Sedni si tady u mě. Pro kafe ti skočím sám a pak ti udělám cheesburger.“ Je nadšený, že jsem přejel Baju na kole offroad. Pak přichází jeho štamgast další Amík Bruce. Nadšeně mě představuje: „To je Jan z Česka, přejel Baju na kole.“ Bruce vidí moje rozpraskaný rty, sahá do kapsy a podává mi hojivou mast, ať si ji vezmu. On si koupí jinou. John o mně vypráví každýmu, kdo se v baru objeví. John mi hodně napravil dojem o tomhle hezkém městečku. Díky Johne. A cheesburger byl taky vynikající. Vlastně tohle je víc americké městečko. Amíci jsou tu buď na dovolené nebo tu žijí nastálo. Domluvíte se tu spíš anglicky než španělsky.

Teď rychle na kolo a zpátky do Mexika. I mě ještě čeká asi stovka kilometrů do cíle. Trasa jde sice už přímo na sever, já ale otáčím přímo na jih. Chci ji symbolicky dokončit a uzavřít na nejjižnějším bodě Baji. Takže výlet ještě nekončí. Teď jsem zjistil, že je o den míň, než jsem myslel. Celou dobu skoro celý měsíc jedu 12 hodin denně bez dne volna, abych to stihl. Tak mi aspoň jeden teď vyjde na nejspodnějším cípečku poloostrova.

Skoro už z cíle Honza Kopka

Poloha Jana Kopky na trase 26. 2. 2018

JK_26.2
Zdroj podkladu: mapy.cz


Zdroj fotek: bajadivide.com

Comments are closed.