Zpráva z přejezdu Krkonoš
Pár dnů před Silvestrem 2008/09 zazvonil telefon. Tady Pavel z TransRockies. Byl to jeden z fajn kluků, kteří letos stejně jako já také startovali na TransRockies v Kanadě. Najímáme si tě s Vildou na přejezd Krkonoš na sněžnejch kolech. Vše bylo domluveno během pár vteřin. Původní záměr jet nonstop celou noc byl trochu pozměněn. Pro jistotu jsme si vzali bivakovací potřeby a vyráželi z Jablonce na východ a ne z Rýchor zpět na západ.
Na rychlo jsem dostavoval kola. Ve finále mi asistovali i Pavel s Vildou. Z Jablonce jsme vyjížděli v 16:00, asi ½ hodiny před setměním. Podmínky byly ideální a přes Jizerky do Harrachova jsme se dostali snadno a bez problémů. V Harrachově nastala chvíle rozhodování, zda vyrazit přes Voseckou rovnou na hřebeny, při čemž bysme riskovali, že často i pro běžkaře problematické hřebeny nebudou sjízdné a my budeme ve slepé uličce. Nakonec jsme zvolili jistou cestu přes Dvoračky se zastávkou na pivo a utopence. Z Dvoraček jsme sice museli kola táhnout do prudkého kopce téměř na zádech, ale při nesjízdnosti cest „nahoře“ by nebyla Vrbatka při tlačení kola tak daleko a odtud už lze pohodlně sjet na Mísečky a do Špindlu. „Nahoře“ ale byly pro naše sněžná kola super podmínky a na Vrbatku jsme dojeli celkem v pohodě. I když bylo dlouho po zavíračce, pan vedoucí i s majitelem si nás ve světle před boudou všimli a vyběhli nás pozvat dál se ohřát a trochu pokecat o našich nezvyklých strojích. Z hřebenů jsme se rozhodli diky super podmínkám nesjíždět, odpočinout si do rána a pak si užít Krkonoš v plné kráse. Východ slunce byl úchvatný, stejně jako celý následující den. Povrch byl natolik pevný, že jsme si užívali sněžného bikování plnými doušky. Přejezd Krkonoš jsem jel na běžkách mockrát, většinou byla mizerná až žádná viditelnost a se sjízdností i pro běžkaře to taky nebývá nic moc. Teď to bylo úplně naopak, nezvykle bez větru, nezvykle slunečno a modro a vše sněhobílé a třpytivé. Cesta přes Sněžné jámy, Velké kolo k Petrovce byla snad pro sněžná kola ještě vhodnější jak pro běžky. Kromě prudkých stoupání jsme nemuseli z kol slézat. Na Moravské boudě jsme se krátce zastavili u přátel na pivo a polívku, což dělám vždy, když tudy projíždím, a pak pokračovali na Špindlerovku a Luční. Před Luční to byla jediná trochu problematičtější pasáž, jinak to jelo až moc super. Z Luční na Výrovku, bufet a Liščí horu už to byla dálnice. Nakonec jsme upustili od cíle jet přes Černou horu a končit na Hoffmankách a stočili to zpět na západ. Sjezd do Strážného jsme si opravdu užili, byla to už jen třešnička na dortu tohohle celého euforického výletu.
Ve Strážném už čekala přítelkyně se starým dobrým Transitem, aby nás odvezla zpět do Jablonce.
První dojmy jsou vždy ty nejsilnější a tady jsou první dojmy Pavla a Vildy, kteří byly na sněžných kolech poprvé
- až neuvěřitelná lehkost jízdy vzhledem ke zdánlivé robustnosti kola
- zcela nová dimenze jízdy na kole, absolutní volnost pohybu v doposud cyklistum zapovězeném prostředí
- po snížení tlaku v pneumatikách neuvěřitlná trakce i na rozšlapaných cestách, s přehedem míjíte ‚stromečkující‘ běžkaře, to samé i při rychlých sjezdech
- pro ty, co to mají rádi – magnet přitahující pozornost všech okolo, ať už na cestě či pokud zastavíte na pivko. Se sněžným kolem jste absolutně nepřehlédnutelní.